Co bylo tehdy mojí motivací?

07.02.2020

V neděli 15. září se v polské Varšavě uskutečnila mezinárodní soutěž IFBB Diamond Cup Warsaw FIWE 2019, kde jsme jako závodníci měli možnost bojovat o 14 IFBB Elite profesionálních karet. V Polsku by se nakonec představilo 14 závodníků z České republiky včetně mě. Serveru Ronnie.cz jsem poskytl tento rozhovor:

Ronnie.cz: Eriku, naši čtenáři si mohou rozhovor s Vámi přečíst vůbec poprvé. Mohl byste se jim představit? Kdy jste začal se cvičením a co bylo tehdy Vaší motivací?

Erik Šmíd: Vážení čtenáři, jmenuji se Erik Šmíd, je mi 19 let a pocházím ze Zlínského kraje, z Vizovic, nyní žiji v Praze. Posilovat jsem začal zhruba před pěti lety, kulturistice jako takové se věnuji od podzimu 2016, kdy jsem odstartoval svou kariéru kulturisty na kondičních soutěžích, které dopadly nad mé očekávání, a já se rozhodl v tom nadále pokračovat. Mou největší motivací pro to začít cvičit bylo mé okolí. Byl jsem vyzáblý, padesátikilový a lehce přehlédnutelný kluk, kterému to ostatní dávali najevo, ale mysleli to se mnou dobře. 

Chtěl jsem prostě jen pár kil navíc, nic víc. To se mi taky časem povedlo a stal se z toho můj nový životní styl.

R: Závodit jste začal už v dorosteneckých kategoriích. Když se ohlédnete zpět, dělal jste nějaké chyby, které si zpětně uvědomujete? Ať už v tréninku, jídle, nebo předsoutěžní přípravě.

E: Určitých chyb, ať už větších, nebo menších, se dopouštěl každý z nás. Můj největší problém bylo přetrénování. Člověk má obrovský drive, když ho čeká první soutěž v životě, chce ukázat, co v něm je, a za každou cenu uspět. Trénoval jsem tvrdě, ale i ve dnech, kdy jsem měl mít volno, což je pro tělo spíše kontraproduktivní. V tomto případě platí pravidlo "méně je někdy více". Ve stravě nemůžu vytknout nic, protože forma byla, já se cítil dobře a v té době mi daná, trenérem nastavená strava, seděla perfektně. Co bych udělal jinak, je stravování v mimosoutěžním období, po závodech jsem se vždy těšil na "junk food" všeho druhu, takže jsem kvalitní stravu nahrazoval tou nekvalitní, proto jsem v té době možná neměl takový progres, jaký jsem očekával. Rád bych všem vzkázal, že by jídlo neměli podceňovat, a platí to pro soutěžní i mimosoutěžní období. Správně nastavená strava je alfa a omega veškerého úspěchu.


R: Pokud se nepletu, bude Diamond Cup v Polsku Vaší první zahraniční soutěží. Týden nato Vás pak čeká i amatérské Arnold Classic Europe. Jste před těmito závody nervóznější než před těmi domácími, nebo je to pro Vás stejné? Jak důležité podle Vás je mít na závodech správně srovnanou psychiku?

E: Nervózní lehce jsem, ale v dobrém slova smyslu. Opravdu se těším na atmosféru, která bude na takto velkých závodech panovat. Jsem naprosto připraven porovnat síly jak s našimi závodníky, tak i se zahraničními. Zároveň pro mě bude velká čest stoupnout si vedle mnohem zkušenějších závodníků, než jsem já, přece jenom, jak již zde bylo zmíněno, jsou to mé první zahraniční závody. Teď k psychice. Když je člověk psychicky vyrovnaný, pak i jeho projev na stagi vypadá mnohonásobně lépe a pro rozhodčí to dle mého názoru také hraje roli.

Mít srovnanou psychiku je velké plus pro každého závodníka, ale ne každý to dokáže. 

R: Připravujete se na soutěže sám, nebo přípravu či tréninky s někým konzultujete? Jak důležité podle Vás pro závodníka je mít trenéra či kouče?

E: Pokaždé jsem přípravu s někým konzultoval a nechal se vést, není tomu jinak ani teď, nyní je mým koučem Kiro Markopulos. Mít trenéra, kouče nebo osobu, se kterou můžete přípravu konzultovat, je podle mě to nejlepší, co jako závodník můžete udělat. Přiznejme si, mnohdy jsme sami k sobě skeptičtí, díváme se do zrcadla a většinou se přeceňujeme nebo podceňujeme. Potom je tady od toho trenér, kouč, aby nám na rovinu řekl, jak to doopravdy je, co je dobře, co je špatně, na co se zaměřit, nastavil nám plán pro dosažení našeho cíle a poskytl nám své "know-how". I profíci mají své trenéry a nemají je jen tak pro nic za nic. Neříkám, že se nedá připravit bez trenéra, ale já to beru jako obrovskou výhodu, co se týče soutěží i sebevzdělávání.

R: Sledujete dění v profesionální kulturistice? Jaký je Váš tip na letošního vítěze Mr. Olympia a jak se na tento ročník těšíte? Budou Vám tam někteří favorité chybět, nebo naopak vítáte, že jsou letos výsledky otevřené?

E: Možná to bude pro některé čtenáře překvapení, ale já se tady v tomto absolutně neorientuji. Znám nějaká jména, ale nesleduji celkové dění kolem Mr. Olympia. Podívaná to bude určitě velkolepá, ale vítěze nedokážu tipnout. Když tak nad tím přemýšlím, dali jste mi impuls k tomu, abych své obzory rozšířil. Do příštího rozhovoru vše doženu, slibuji. (smích)

R: Chtěl byste někomu poděkovat za pomoc či podporu ve Vaší přípravě?

E: V prvé řadě chci poděkovat Vám za pozvání k tomuhle rozhovoru a čtenářům, že můj rozhovor dočetli až sem. Obrovské díky patří mé přítelkyni, která je mi dennodenně obrovskou podporou a oporou a snaží se mi mou přípravu usnadnit, co to jde. Dále děkuji mému kouči, se kterým jsme ušli kus cesty, předává mi spoustu informací a dovede mě až do samého konce.

Děkuji mým přátelům, známým i neznámým za jakoukoliv podporu, bez vás by to nešlo. Závodníkům bych na závěr rád popřál hodně sil a pevné nervy ke konci přípravy, těším se na viděnou.


Chcete se dozvědět ještě více a začít na sobě taky pracovat?